Jídlo mě vždy bavilo, ale nikdy jsem nebyla pečící typ – až donedávna, kdy jsem zavedla zdravé pečené dobroty do našeho jídelníčku pravidelně. Trocha historie nikoho nezabije (ale můžete přeskočit) – a tak na dalších pár odstavcích naleznete stručný popis mého vztahu k jídlu a vaření.
Kuchyně je mým útočištěm od 12 let, kdy jsem v ní poprvé uvařila špagety s kuřecím na kari. Pokud jsem doma, trávím v kuchyni většinu dne. Když je mi smutno, nebaví mě jen tak schoulit se do polštářů a kňourat, ale musím něco kutit, tvořit. Většinou skončím zas a znovu v kuchyni. Někdy tvořím již zajeté pokrmy, nad kterými nemusím vůbec přemýšlet a můžu pohodlně vypnout, a o kterých jistě vím, že se dlouho na talíři neohřejí a rychle v nás zmizí. Jindy mám chuť si hrát, jsem kreativnější a jdu do rizika. Do vaření povětšinou zapojuji i děti, a tak je faktem, že kromě výletů a procházek v přírodě náš společný čas je nejvíc prožit v kuchyni.
Poslední roky a s příchodem dětí do našeho života se u výběru potravin rozhoduji zcela jinak než před lety. Nejde mi o kvantitu, ale ani jen o kvalitu potravin. Záleží mi na ekologické stopě, na příběhu, která je za danou surovinou, na složení (což pokud vyřadíte vysoce průmyslově zpracované potraviny řešit nemusíte), na výživové hodnotě. Zkrátka a dobře – o jídle přemýšlím od rána do večera.
Jelikož se poslední dobou stravujeme především dle paleo principů, se kterými z hlediska výživy mé tělo souzní, nemohla u nás doma nepřijít řeč na velmi stinnou stránku paleo stravování. Řeč je o obrovské denní spotřebě masa. A s tou jsem prostě nemohla být v souladu – ať už z důvodů 1) etických (ne vždy máte možnost jíst maso z ekofarem či v biokvalitě a podmínky, ve kterých krávy/kuřata/kozy kvůli nám lidem žijí jsou žalostné), 2) ekologických (dopad na planetu kvůli velkochovům je katastrofální a nadměrná konzumace masa přímo zhoršuje klimatickou krizi) – nebo 3) ekonomických (veganský jídelníček vám šetří peněženku, kvůli biomasu či biosýru do ní sáhnete o dost hlouběji). Čili momentálně jsme ve fázi experimentování – tak aby nám všem chutnalo, abychom měli sílu a aby ta změna byla co nejudržitelnější a pokud možno trvalá – tzn. pokud nemám na výběr, nelynčuji se za to, ale pokud na výběr mám, volím menší zlo (ve vztahu k mému tělu, k ostatním, k planetě).
Nyní zařazujeme do jídelníčku více bílkovin rostlinného původu, ale nepřestali jsme jíst ani kvalitní biomaso (zatím jedeme tak půl na půl). Zato mléčné výrobky z naší kuchyně nadobro zmizely (a návštěvy si tak zvykly pít kafe s kokomlíkem anebo čaj).
No a jelikož chci, aby každé jídlo, které doma pro svou rodinu tvořím, mělo výživný přínos, co nejmenší ekologický dopad, skládalo se ze “skutečných” potravin (čili ne průmyslově připravených produktů) a zároveň dobře chutnalo, je to někdy oříšek. Ale pořád si říkám – že vše, co za něco opravdu stojí, chce úsilí, snahu a výdrž a prostě to není zadarmo, tak to nevzdávám. Čím jiným ostatně můžu zdraví své a své rodiny ovlivnit tak moc, jako právě stravou? Těžko ovlivním stravování venku či ve školce, ale stravu doma mohu ovlivňovat dnes a denně.
Teď po Mikuláši máme ale spíž zásobenou čokobaňkama, čokopostavičkama a dalšíma junkama* s výživovou hodnotou (minerály, vitamíny, bílkoviny, vláknina...) rovno nule, zato nabitými přidanými cukry a éčky.
I když dám stranou ekologii (množství plastů atd.) a žádný přínos tělu a zdraví, tak bohužel ani tak do sebe či svých blízkých tyto chemické přeslazenosti cpát nechci. ALE také nesnáším plýtvání. A babičky i tetičky to prostě myslely dobře…těžko dětem vysvětlíte, proč nemůžou papat to co jim přece hodný Mikuláš přinesl.
Rozhodla jsem se tedy i tyto čokopříšerky nějak smysluplně využít – a použila jej jako sladidlo do paleo čokodortu.
Výsledek je báječný a já mám radost, že se nemuselo nic vyhodit. A zužitkovaly se i jahůdky (pro které by v této roční době v naší lednici místo jinak nebylo).
PS: Malý experiment na sobě vyzkoušen – dala jsem si do pusy jednu figurku…za dalších 5 min jsem šla do kumbálu pro další, protože ta přeslazená chuť v puse najednou zkysla a já ji chtěla zase zajíst něčím sladkým…za 20 min jsem zjistila, že jsem zavřená v kumbále před Hugem, aby mě neviděl (OMG!), a nacpala jsem do sebe celou čokoládu a ještě čokolízátko navrch! Pro mne odstrašující důkaz, že TOTO je naprosté zlo – cukr v cukrovinkách je závislost. Já vím, že se můžu a musím zastavit. Ale dítěti s pusou od čokoládového vajíčka nevysvětlím, že další prostě už nedostane. Nastává hysterák, vztek, brek..zažily jste to taky, maminky? Ne, nestojí to za to. Obzvlášť, když i dezerty a laskominy se dají připravit nasladko, přesto však zdravě – a nezažila jsem nikoho, kdo by po nich takto loudil a potřeboval další a další kousek, protože po jejich požití si tělo samo řekne, kdy má dost.
*junk food (džank) = slangové označení pro jídlo s mizivou výživovou hodnotou, zpravidla plné jednoduchých cukrů, nezdravých tuků, mnohdy s vysokou kalorickou hodnotou avšak s minimem živin. Cukrovinky, sladké pečivo a nápoje, džusy, margaríny, chipsy a jiné “furtžery”, zkrátka nezdravé potraviny…Takovéto jídlo neuspokojí naše výživové potřeby a tak po něm máme stále hlad a chuť na další junk.
Na řepový čokodort potřebuješ:
3 upečené řepy, oloupané, rozmixované na pyré + 2 lžíce řepového pyré stranou
Mandlovou mouku – na pohled stejné množství jako řepy, čili cca 3 hrnky
3 vejce
Kakao – kolik chceš – pokud Ti vadí chuť řepy, neboj se toho a přidej víc
2 lžičky prášku do pečiva
Ghi a kokosový olej
2 hrsti rozdrcených pekanů
100g 90% čokolády
libovolné množství čokofigurek, kterých se chcete zbavit
Ovoce, oříšky, kokos na ozdobení
Řepové pyré smícháme s vejci, mandlovou moukou, kakaem a drcenými pekany. Ve vodní lázni si spolu s ghi nebo kokosovým olejem necháme rozpustit čokofigurky a vlejeme do řepové směsi. Vznikne nám tmavě fialové těsto, které přelijeme do dortové formy vymazané kokoolejem. Dáme péct do trouby na 180°C na 40 min. Poté necháme vychladnout a vložíme do lednice. Mezitím si rozpustíme spolu s kokosákem hořkou čokoládu a poté rozetřeme po celém povrchu dortu. Dáme opět do lednice zchladnout. Tyčovým mixérem si rozmixujeme rozpuštěný kokosový olej spolu se dvěma lžícemi řepového pyré a přidáme kokosové mléko – vzniklou růžovou polevu rozetřeme po vychladlém dortu, dozdobíme čím chceme – oříšky, kokos, ovoce…a dáme ztuhnout do lednice. Dobrou chuť!
A v čem je tenhle dort super? Krom junk figurek neobsahuje žádný přidaný cukr (figurky samozřejmě nemusíte použít, použila jsem je jen proto, že mi to přišlo efektivnější než je nabízet dětem samotné anebo je vyhodit), a je nabitý živinami – řepa je totiž superpotravina! Obsahuje velké množství draslíku, vápníku a také vitamíny C, B a další. Podporuje imunitu a díky betaninům (barvivům) zabraňuje křehkosti cév. K přímo léčivým účinkům řepy lze zařadit například účinky močopudné, vylučuje sůl z těla, povzbuzuje činnost žaludku a tvorbu žluči, podporuje činnost jater a brání kornatění tepen a také urychluje trávení a zabraňuje zácpě.
Krásný advent všem
