Děti máme u babiček a tak se spontánně rozhodujem, co s dlouhým víkendem. Volba je jasná. Hory. Přechod. Potřebujem něco kratšího, ne moc daleko a letos volíme easy variantu se spaním na boudách. Nechceme riskovat bouřku, kterých je kolem nás poslední dny víc než dost a navíc se nám zkrátka nechce tahat stan a spacáky na zádech. Krkonoše toto vše splňují. Tak ve čtvrtek ráno nakupuju viváče, neb je prostě musím hned vyzkoušet a odpoledne mizíme z Prahy autem směr Harrachov, kde na autobusáku necháváme auto a za 120 Kč/os míříme busem směr Horní Maršov, kde přespíme v Penzionu Lípa. Večer si zpříjemňujem boží “hejlíkovinou” v restauraci Na Kopečku. Famózní tatarák, dančí guláš a konfitovaný bůček v nás zmizí během chvilky, zalíváme to pivkem a jdem na pokoj spát.
Den 1
V pátek vstáváme brzy, hodíme do sebe skromnou penzionovou snídani a svezeme se busem v 8.08 do Malé Úpy. Je krásně, svítí sluníčko a je příjemný, svěží vzduch.
Z Malé Úpy mírně stoupáme po červené cca hodinku a půl k turistické chatě Jelenka, kde dáváme první pauzu a pivo. Po cestě sbíráme odpadky, čímž se chůze prodlužuje. Potkáváme jen pár turistů. Z Jelenky poté prudčeji stoupáme cca 400 m přes Svorovou horu Cestou českopolského přátelství až na Sněžku. Stále sbíráme odpadky, máme druhou igelitku plnou a na Sněžce to už vzdáváme – dáváme povinnou fotku mezi miliardou lidí a mizíme okruhem po modré až k Luční boudě, kde máme pauzu na oběd. Počasí nám přeje, začíná lít sotva když usedáme k obědu. Krátíme si čas s kartama a palačinkou s borůvkami, než přestane pršet.
Poté okolo 14.30 vyrážíme po modré dál po vrstevnici mírným klesáním až k Bílému Labi, kde si dopřáváme další pivo:) Tento přechod je fakt na pohodu. Já ale vytuhávám na stole, začínám být dost uťapkaná, neb nejsem na barefooty v horách zvyklá. Nicméně – neměnila bych, přestože mě lýtka bolí víc než obvykle, nemám jediný puchýř ani nutkání si boty při každé pauze sundavat. Před 17:00 vyrážíme dál, Peťa už trochu plaší, abychom to stihli až na Martinovku do tmy. Před sebou máme ještě cca 9km a v nohách už 16km. V horách je to znát.
Pokračujeme dál po žluté kolem Josefovy Boudy a Špindlerovky až k Petrově boudě, kde dáváme svačinu okolo 19.00. Začíná se smrákat a střídavě mírně poprchává. Peťa přidává do tempa, neb je natěšený na večeři. V rychlém tempu mírně stoupáme okolo Dívčích a Mužských kamenů. Nikdy jsem tu nebyla, netušila jsem, že tyto hory umí být i bez turistů. Výhledy byly dechberoucí.
Večerní hřebenovka až k Martinově boudě je jenom naše. Spíme na Martinovce, kde Peťa zažil nejeden gymplácký lyžák. Obsluha super, vybavení se však od lyžáku nezměnilo a za 1400 Kč/pokoj nám to přišlo trochu moc. Ovšem opět počásko nám přálo, začalo hustě pršet chvíli poté, co jsme se ubytovali. K večeři dáváme krkonošské kyselo a česnečku, smažák s hranolkama a borůvkové knedlíky, zalíváme opět pivem. Večer mastíme na pokoji karty a usínáme velmi brzy.
Den 2
Vstáváme rozlámaní do chladného deštivého rána, po snídani v 9.00 vyrážíme směr Labská bouda, kde přečkáváme přeháňku a dáváme čurpauzu s tatrankou.
Dál pokračujeme cca 10,5 km do Harrachova po Harrachově cestě vedoucí lesem podél Velké Mumlavy. Cestička je úžasně romantická, vytvořena z kamenů a vůně lesa mi připomíná, že je všechno v pořádku.
Po pozvolném klesání sejdeme ke kiosku Krakonošova snídaně, malá pauza a dál pokračujeme asfaltkou v mírném deštíku okolo Mumlavských vodopádů až do Harrachova, kde na nás čeká náš milovaný Yeti. Víc takových výletů…
Po cestě za Kvidem se odměníme v restauraci U Čápa a jejich kavárničce Na plechu. Pokud nemáte dva dny co dělat, vřele doporučuji…Příště snad budu mít i variantu s dětma:)
Sum up:
2 noci (Horní Maršov, Martinovka)
2 dny
36 km trasa Malá Úpa – Harrachov