Pozn. tento článek píšu už třetí rok, od té doby jsme na Maltě byli 2x, z toho jednou jen “letiště-byt-letiště” díky pozitivnímu manželovi.
Nemám ráda negativistické poznámky typu : “Však počkej, až budeš mít vlastní děti”, “Jedno dítě, žádné dítě”, nebo “No jo, vy jste mladí, vy na to ještě máte energii” apod. Ne, že by tyto fráze neměly něco do sebe, ale poupravila bych si je. Tak např. “jedno dítě = žádné dítě “??? No nevím, já si s Hugisem celkem na začátku užila svoje. Spíš by se mělo říkat “žádné dítě, a pak jedno dítě”- hm? To je teda změna šílená! Nemít dítě, a pak dítě mít, je obrovský a zásadní život měnící rozdíl. Mít jedno dítě, a pak dvě děti? Hm, taky slušná změna…ale už tak trochu víte, do čeho jdete. V mém případě druhé dítě je naprosto “relaxed”, a vlastně jsem ráda, že je druhé, protože mít takového božana jako prvního, asi bych hodně čučela na drát pak s druhým.
Sama sobě se snažím stále dokazovat, že prostě když se chce, všechno jde (zhubnout, donutit manžela aby po sobě dával dolů prkýnko, používat látkové pleny, párkrát do týdne uvařit teplou večeři, vyrábět si svůj prací prášek, šampón nebo tablety do myčky, přivstat si o víkendu a jít si zaběhat anebo prostě cestovat s dětmi, přestože vím, že to nebude až tak jednoduché jako cestování bez nich, důležité je nemít asi žádné očekávání – obzvlášť v dnešní době). “No jo, ty jsi mladá, máš na to ještě energii, počkej, až Ti bude jako mně”,…Já nevím, máte to podobně? Ale já čím jsem starší, tím se cítím rozhodně lépe, než třeba před deseti, patnácti lety. Na duši i po těle. Znám třicátníky, pro které je všechno problém a “to prostě nejde protože…” anebo “jooo, ale ty to máš jinak, to já bych nemohla/nezvládla/neuměla/neměla bych na to čas...”. A znám padesátníky i starší, kteří stále zkouší něco nového, cestují, učí se jazyk nebo hru na hudební nástroj a prostě žijí každý den naplno. Takže o věk tu tak úplně nejde. Tolik k mému úvodu, teď už tedy k našemu cestování.
Takže hned po šestinedělí jsme s Hugem vyjeli do Ostravy, do mého rodného města, seznámit jej s jeho prababičkami a tetami (nechápu maminy, které v šestinedělí nevytáhnou paty z domu). V šesti měsících poprvé cestoval vlakem z Prahy na Moravu, v osmi měsících poprvé letěl letadlem a plavil se na lodi a vlastně již od převozu z porodnice domů nesčetněkrát jel autem, tramvají, metrem…Každá cesta s ním byla zážitek, hlavně pro jeho okolí. Čím je starší, tím je cestování složitější v tom smyslu, že musíme Huga neustále zabavovat – a ne, tablet mu ještě nedáváme, mobilu se také stále vyhýbáme (povolen má jen když mu stříháme nehty, protože to se fakt nedá!) – a to je občas, přiznávám, oříšek. Nemyslím si, že se dvěma nebo více dětmi budu tak důsledná, ale zatím se prostě snažíme, a tak s sebou všude taháme jeho oblíbený bagr, spousty a spousty knížek a samozřejmě mnoho křupek (šušu) a jakéhokoli jídla obecně (pozn. ano, stále jsme důslední i s Kvidem – mobil i tablety jsou u nás tabu a ano, stále taháme knížky, sušenky, miliardu jiných věcí na zabavování).
Tento článek je hlavně pro ty, kteří se chystají na Maltu s dítětem – na romantické restaurace ve dvou nebyl čas, a tak zde najdete hlavně tipy, co s dětmi na Maltě dělat a kde se dobře najíst tak, aby měl s Vámi a Vašimi miláčky personál trpělivost (pozn. napíšu i článek co na Maltě dělat, když děcko s sebou nemáte…ach, toho je…ale o tom někdy příště).
Když jsem na Maltě byla poprvé, byl Hugo ještě v břiše. Vůbec jsem si tenkrát neuvědomovala, jak je vše jednoduché (sedět na pláži a prostě si jen tak číst nebo zírat na moře, vyrazit z domu během 15 min nebo si dlouho do noci posedět se sklenkou vínka u dobré ryby s přáteli).( pozn. se dvěma dětma to není horší a komplikovanější x 2, ale spíš x 10 mi někdy přijde). Malta mi učarovala svými starými budovami, krásným hlavním městem a romantickými úzkými uličkami, kde se jen tak rádi ztratíte. Moře je tu krásně čisté, jen jsem do něj mnohokrát nevlezla – buď extrémně foukalo, pršelo (říjen), nebo jsme cestovali po vnitrozemí. Vůbec jsem si tehdy neuvědomovala, jak Malta není moc “baby friendly”. Navíc, Hugo se narodil v Praze, která je dle mého “baby friendly” velice, tudíž jsem zhýčkaná a některé věci již beru za samozřejmost (vysoké židličky pro děti, dětský koutek v restauraci či přebalovací pult nebo pastelky při čekání na jídlo). Hřišť je na Maltě pomálu, po úzkých romantických uličkách jen těžko projedete s kočárkem, protože chodníky jsou sotva pro jednoho chodce a k tomu se neustále musíte vyhýbat odpadkům (na Maltě téměř nenarazíte na popelnice, popeláři denně večer jezdí ulicemi a sesbírávají odpadkové pytle, které majitelé na ulici každý den vynášejí). Ha, tak to je třeba pro mne zajímavé, že se dvěma dětmi to takto už nevnímám. Je pravdou, že člověk nějak otupí a asi spoustu věcí se dvěma dětmi tolik neřešíte. Letos jsem na Maltu letěla s jiným přístupem – neměla jsem již v plánu nacházet roztomilá zákoutí a objevovat hospůdky nebo obchůdky v ulicích, kde se nedá kočárkem projet. Místo toho jsem celou dovolenou strávila na pidi městské pláži a na promenádě a já i kluci jsme byli naprosto happy:)
Sliema
Na poměry Malty je tu docela dost dětských hřišť, čistých, u promenády podél moře. My bydlíme vždy ve Sliemě a přestože jsem doposud milovala aktivní dovolené typu “přejezdy denně a spaní na různých místech“, tak toto prostě s dětmi nedělejte, pokud na to nemáte trpělivost (mně třeba hodinové řvaní batolat a pocení se v autě při přejezdech fakt trhá žíly, a velmi obdivuji mámy, kterým toto nevadí – určitě pak toho na dovolené zvládnou víc než my:)). Přístup do moře není nic moc, ale pidi kousíček pláže se tu najde (když je ale horko, tak se tam sotva vměstnáte). Letos jsme byli mimo turistickou sezónu a i ten pidi kousek pláže nám skvěle posloužil po dobu 10 dní, nečekala jsem, že i tříleťák se skvěle zabaví a jednoleťák ten byl celý paf z vln a písku vůbec. Po promenádě se dá krásně běhat i s kočárkem, ze St. Julians na konec promenády je to cca 4 km, čili pěkný ranní výklus určitě stojí za to. A od července 2021 konečně zruší i venku roušky. Podél promenády jsme celkem pravidelně postupně dali ledovou kávu, dvě zmrzky a po cestě zpět pizzu do ruky.
Naše pravidelné a oblíbené zastávky
Restaurace i obchody jsou cenově srovnatelné s pražským turistickým centrem (tj. např. v restauraci za průměrné těstoviny s lososem dáte cca 15 eur).
MINT – jednoznačně nejlepší bistro na Maltě. Dlouho jsem měla absťák po hipster kavárničkách s výběrem rostlinných mlék, na Maltě prostě nejsou tak běžné a opět se jedná spíš o mou zhýčkanost. MINT splnil ba i předčil všechna očekávání. Pestrý výběr jídel (od veganských, bezlepkových, bez cukru po “normální” pochoutky), sendvičů, dezertíků a také výborná káva. Další hvězdičky za super příjemný personál, bambusová brčka, přebalovací pultík, vysoké židličky a hračky pro děti.
Little Argentina – výborné steaky, dětské židličky a kreslení a pár hraček pro děti (a trpělivý personál). Pokud dítě vydrží v židličce, tak super. Pro nás letos vstup zakázán:)
Valletta
Hlavní město Malty je historické, ale s dětmi jsme se tam letos ani nevydali. Hřiště není ve Vallettě ani jedno, takže asi tak. Do tohoto článku se Valletta zkrátka moc nehodí.
Mdina
Boží zmrzlina + romantické brouzdání uličkami.
Dále doporučuji s dětmi (1 a 3 roky) – pozn. jednoletý sotva začal chodit a v židličce nevydrží ani minutu, takže nemohu posoudit, kde budeme za rok či dva, ale momentálně za nás toto:
WOLT – WOLT nám zachránil dovolenou. Po pár neúspěších v restauracích jsme se rozhodli si objednávat jídlo už zásadně pouze ven, a to tam, kde jsme se zrovna nacházeli. Jedli jsme na dětském hřišti, v parku na lavičce nebo na božích vyhřátých kamenech ve Sliemě při západu Slunce. Děcka byly špinavé a lítaly okolo, nikomu to nevadilo a my jsme byli saturováni. Hlavně, cena oproti restauracím poloviční. Dokonalé takeaways mají v Sea Salt – svěží a originální saláty, křupavé hranolky, poctivé porce a hlavně vždy rychlé a fresh – doporučuju chobotnice, rybu i kalamáry.
Filmová vesnička Pepka námořníka – ani jedno naše dítě neví, kdo je Pepek námořník. A přesto tyhle ala “hollywoodské” blbosti děcka baví. Vesnička s venkovním bazénem, animační program, občerstvení a vše na jednom místě. Tady se dá slušně strávit celý den.
Playmobil FunPark – od doby, co máme děti, již pravidelná návštěva. Dá se strávit pohodlně půl dne, každé dítě si v tomto maltském “legolandu” prostě najde to, co potřebuje. A vy neodoláte a nějakou tu stavebnici jim na konci dne koupíte.
Akvárko – pro dospělé, co už něco ve světě viděli, docela zklamání a nuda. Děti se ale zabavily alespoň na hoďku a půl a to někdy ve vedrech prostě fakt chceš.
Zeffies – tak tady nečekejte kulinářský zážitek, ale dokonalý a obří dětský koutek Vám umožní dát si drink a jídlo bez stresu, děti si Vás vůbec nebudou všímat.
BOV Adventure Park – skvělý outdoor prostor se skluzavkami, hřištěm a venkovními brouzdališti.
Dětské hřiště ve Sliemě jsou celkem 3, přičemž toto je na konci promenády, rozděleno na dvě části dle věku dětí. Bohužel žádné hřiště není úplně ve stínu.
PLÁŽE
Sliema
Městská plážička ve Sliemě Exiles Bay hned vedle dětského hřiště je vhodná, mělká, ale pořád – je to městská pláž, čili semtam děti místo mušliček vyhrabaly z písku vajgl.
Balluta Bay je skvělá, pokud není příliv. Je písčitá a pokud je odliv, tak ideální pro stavbu hradů z písků a můžete jít 20 metrů do vody jen po kolena. Přes ulici na náměstíčko s různým občerstvením a drinky. Jediný “problém” jsou dlouhé schody – ale i ty se dají s kočárkem seskákat. Doporučuji také půjčit si paddle board a dát si workout podél pobřeží (škoda, že nám muž nestihl udělat fotku, jak si spokojeně pádlujem s Hugem). Na Ballutu koukáte z naší nejoblíbenější restaurace Wigis, která dle mého nemá na Maltě konkurenci. Tam ale ovšem bez dětí – pro romantiku ve dvou ideální.
Sliema je obklopena pískovcovými kameny, na kterých se většina místních vyhřívá a ze kterých je fajn přístup do moře. Bohužel toto nemůžu doporučit s dětmi – z kamenů sice vedou do vody schůdky, nicméně rovnou do hloubky a téměř pořád zde fouká, čili i vlny jsou silné a nebezpečné. Na posezení večer s pizzou ale super, a také ve vyhloubených kamenech ve zbytcích mořské vody můžete s dětmi hledat kraby a malé rybky. Jediný dobrý přístup z kamenů je hned naproti Mintu, z placatých kamenů je přístup přímo do teplé mělčiny, doporučuji také na učení plavání.
Gozo
Pokud se chystáte na ostrov Gozo, doporučuji Ramla Bay – rozlehlá a široká pláž, a dobré občerstvení a překvapivě kvalitní zmrzlina. Když se zadaří, jsou i skvělé vlny. Nutno dojet autem. Za mě je Gozo stejné jako Malta, ale děti mají zážitek z trajektu a jistě je na něm co objevovat. Proslulé Azurové okno ale během bouře v roce 2017 navždy zmizelo v hlubinách Středozemního moře.
Zajímavosti:
– na Maltě není jediná řeka nebo jezero, pitnou vodu Malťané odsolují z moře, ale nevaří z ní ani ji nepijou – kupují vodu balenou podobně jako v Asii
– typickým maltským pokrmem je králík na x způsobů (zatím mě ale žádný neoslovil)
– ve službách se běžně setkáte s angličtinou, přesto však není výjimkou, že starší generace anglicky neumí
– co se týká “zero waste”, Malta je ještě v plenkách – v obchodech běžně najdete podobný sortiment jako v Anglii (vše je baleno do jednoho a více obalů, od pečiva po zeleninu…pouze ve ztracených uličkách naleznete auta s nebalenou zeleninou či masem)
– Ftira je maltský chleba s dírou uprostřed, chutná podobně jako veka/bageta
– Malťané jsou velmi milí, ochotní, asi tak jako všude jinde ve světě – přitahujete to, co sami vyzařujete:) Obecně co jsem zatím poznala, Malťané neřeší čas – podobně jako většina jižních národů. Fungují hlavně navečer, užívají si jídlo a společnost a zkrátka a dobře umí žít. Jako všude se můžete potkat s blbcem – např. když jdete 10m z pláže na skok přes ulici pro kafe jen v plavkách, volá na Vás taxikář policajty…
– co se roušek týká (pro červen 2021) – nosí je disciplinovaně všichni a všude, krom pláží a restaurací a proočkováno je již 70% populace
– momentálně je Malta prvním a jediným státem na světě, který povoluje turisty již jen s očkováním proti covidu, včetně dětí od 12 let (červenec 2021), takže nám to teda vyšlo o fous
A pár vzpomínek:
