Znáte ten pocit, když se blíží konec roku a Vy prostě máte ten nutkavý pocit NĚCO změnit, ale tak nějak nevíte CO? Jen prostě chcete žít lépe, zdravěji, pomaleji, klidněji, bez nervů, bez alkoholu, bez cukru, bez nočních návštěv ledničky a bez vytáčení se kvůli Vašeho malého křiklouna,…Teda alespoň já to tak mívám. No a tak jsem se rozhodla, že si zopakuju již párkrát prožitý “cukrový detox”. Inspiruju se nádhernou, vysportovanou Sarah Wilson, známou Australankou, která propaguje právě život bez cukru. Že prý i takový život může být sladký…
No a tak o tom vašem záměru všem řeknete, protože když to všichni ví, tak nemůžete jen tak couvnout. A ono se to daří! Já nikdy nebyla moc na cukr, takže jsem si řekla, že to tak těžké přece nebude. A ukázalo se, že je to pravda…(nemyslete si, jasně – párkrát mě přepadl chtíč popít si vínko s kámoškou – jee, já nezmínila, že jsme do toho šli s manželem – ten navíc jakože VEGAN výzva a k tomu ještě alkohol-free; a taky mě přepadaly chutě na brownies nebo prostě jen tak na lžičku vanilkové zmrzky, protože je to prostě zakázané, tak to chceš)…ale dalo se to přežít, resp. dalo se to pěkně užít. Naučili jsme se pár nových receptů (ne že bych kdy vařila podle kuchařky, takže to byla další výzva pro mě) , párkrát si spolu zanadávali jakože PROČ to jako děláme a what’s the f*cking point? Ale dali jsme to, a tady můžete shlédnout pár našich zeleninových, někdy sladkých, přesto však vždy bez-cukrových momentů.
Co byl záměr? Cítit se lépe, fresh a mít zas šťávu, přestože vstáváte v noci 5x k dítěti.
A jak to dopadlo? 8 týdnu sugar free detoxu jsme ještě vytunili a druhý měsíc výzvy jsme si dali rovnou PALEO stravu (po pár zmínkách od kámošky, jakože prý to fakt funguje). No a to teprve byla výzva – vysadit kompletně sacharidy (veškeré pečivo, těstoviny, rýži a všechny obiloviny), luštěniny a navíc i mléčné výrobky. A to jsem si říkala, že fakt bude síla, že to nedám! Ale šla jsem do toho opět naplno, já to jinak ani neumím (tady se muž už tak ochotně netvářil, ikdyž po celou dobu se mě snažil podporovat). Koupila jsem si a během víkendu přečetla knihu o programu Whole30 a hltala jsem každé slovo. Vše mi dávalo smysl. A navíc – OPRAVDU to zafungovalo. Již po prvním týdnu dodržování paleo stravy (a ano, asi měl vliv i náš již měsíc bez cukru) jsem se cítila mnohem víc živá, přítomná v každém okamžiku a dokázala jsem si naplno užívat dny od rána až do večera. Přestala mě bolet ráno hlava, večer jsem nebyla unavená a přesto jsem usnula během 5 minut, spala jsem celou noc nepřerušovaným spánkem (s výjimkou vstávání k malému). Po 6 hodinách kvalitního spánku jsem doslova vyskočila z postele a dala si 30min sekvenci dynamické jógy, protože jsem na to najednou měla energii. Moje nálada celkově byla neustále pozitivní, protože když Vás nic nebolí (hlava, břicho, záda), nemáte chronickou rýmu a nejste zahlenění, pročistí se Vám pleť, máte rychlejší metabolismus, zlepší se Vám během pár dnů trávení (nejste nafouklí, ale ani hladoví a nenažraní) a máte najednou energii na vše, co chcete – na dítě, manžela, kamarádky, na knihu, na jógu, uvařit i uklidit a večer si zacvičit ještě jednou – no kdo by dobrou náladu neměl? Takže jsem se rozhodla držet zásady paleo stravy i po skončení výzvy přes týden, ale víkendy si prostě “užívám” bez jakýchkoli pravidel. Zjistila jsem totiž, že mi tento způsob stravování naprosto vyhovuje, a že ho vůbec neberu jako omezení nebo nějakou dietu – a to jednoduše proto, že se cítím skvěle jako nikdy předtím – po těle i na duši.
Všichni žijeme své životy automaticky, velmi rychle si zvykáme na pohodlí, ale také i na nepohodlí (po burgru je nám špatně, ale byl prostě tak dobrý, že si jej příště dáme zase,…ráno se budíme s bolehlavem, ale prostě zase si příště dáme láhev vínka před spaním,…jsou to jenom naše volby). Ale představte si, že vlastně žijete tak jak chcete, ale třeba se každý den budíte rozlámaní, a ani netušíte, že Vám za oknem kvete strom, na který jste alergičtí. Pak odjedete na chalupu nebo k moři, a najednou se nádherně vyspíte – Váš den je mnohem hezčí, plnější. A svádíte to na to, že doma máte stres a tohle je přece dovolená, tak je jasné, že se Vám spí líp…O přičinách můžete polemizovat. A tak je to stejně s paleo stravou – pokud vím, že mi po kombinaci pečiva s máslem k snídani, smetanových těstovinách k obědu a sýrové quesadille k večeři nebude druhý den extra dobře (a nemusí to být jen fycicky, někomu prostě taková strava ve střevech žádnou neplechu nenadělá, ale třeba psychicky jste znavení, nemáte vůbec motivaci si zacvičit nebo celkově Vaše nálada je nic moc – protože když je člověk unavený nebo má nafouklé břicho, tak dost dobře nemůže mít úplně super náladu), tak proč bych se sama rozhodovala záměrně špatně? Pokud vím, že mi bez pečiva bude o 100% lépe, tak není lepší prostě odolat? Je to vlastně strašně jednoduché.
Jo, a velkým neočekávaným bonusem, který navíc jde vidět – je, že mi zmizel klasický špek kolem pupku, který jsem měla od své puberty (a celý život jsem s ním bojovala, obléct se do plavek před někým novým pro mě vždy byl horor), dále mi zmizela “madla lásky”, za která jsem se strašně styděla, ale cvičení ani diety nepomáhaly (můj muž mě má ale stále za co chytit:)), zmenšily se mi “muffin tops” neboli přetékající boky, celkově poměr svalů a tuků v mém těle se tak nějak srovnal a taky se mi asi o dvě čísla zmenšila prsa, což s sebou nese jen pozitiva jako např. možnost si jít konečně zase bezbolestně zaběhat (to ani po odstavení mimča prostě nešlo) nebo si konečně poprvé v životě vybrat pěknou podprsenku (ani jsem netušila kolik jich na trhu je).
Takže co z toho vyplývá? Na mé osobní zkušenosti se mi jednoznačně potvrdilo, že jsme to co jíme, a že pokud chceme, dokážeme vše. Je to jenom o vůli. Různé moje paleo recepty najdete v sekci Jídlo, nicméně na internetu je inspirace spousta a pokud má někdo nutkání se sebou něco dělat a svůj lifestyle změnit, v dnešní době nemůže mít výmluvy, že nějaká surovina nelze sehnat nebo že nemá čas. Na co jiného mít čas, než na to udělat si svůj život zdravější a šťastnější? Jak se píše v knížce: porazit rakovinu je těžké, projít si rozvodem nebo ztrátou blízkého člověka je těžké, ale pít kávu bez mléke těžké opravdu není! Čili je to jen o úhlu pohledu (hm, téma k zamyšlení – není tak trochu děsivé, jak moc nás to jídlo vlastně ovládá? Že už jen představa, že si nebudu moct dát koblih, mě svazuje a je mi z ní úzko?)
PS: Nejsem PALEO freak na 100%, jen mi tento druh stravování velmi změnil život a baví mě (a upřímně, všichni přece víme, že pečivo ani cukr rozhodně zdravé nejsou a jediná dobrá věc na nich je, že to taaaak dobře chutná:), a o mléčných výrobcích si zatím nejsem moc jistá). Ale že bych si už v životě nikdy nedala narozeninový dortík, nákladaný hermelín k pivu nebo jen tak čerstvý teplý chleba s máslem a solí – nenene, tak přísná na sebe nejsem. Co bychom pak ze všech těch gastrovýletů s rodinkou měli? Jen jsem se naučila vybírat si speciální příležitosti a sama si rozhodovat, kdy mám dost a kdy si prostě nějaký ten hříšek povolím a kdy to zas až tak moc nepotřebuji. Když mám pocit, že jsem se rozjela až moc (ano, cukr je návykový a sama na sobě cítím, že když si dám v sobotu ráno palačinky a odpoledne ke kávě browníka, tak v neděli chci prostě vdolky k snídani a odpolednímu dezertíku se už hůř odolává…), tak si “nasadím” pár dní zase striktně paleo a to mě hezky duševně i fyzicky zas vyrovná. Možná někomu vyhovuje dát si detox týden v kuse na zeleninových šťávách, někdo je veganem z přesvědčení a někdo bezlepkář z vlastní volby, někdo zákazy nesnáší a neomezuje se nijak. Každého volba, já jen doufám, že jsem Vám nabídla zase i jiný pohled na stravování a třeba to někoho inspiruje a alespoň to vyzkouší, než hned odsoudí, co vše je na tom špatně (což my Češi umíme bravurně).